Úvodní strana Seznam blogů Blogeři VIP blogy Registrovat se a založit nový blog

V jednom týdnu

V pondělí jsme se v šestce  začali vrtat v kvádru. V úterý mě jeden z mých svěřenců po hodině věnované síti kvádru usilovně prosil: „Pančelko, můžu si do kostičkovaného sešitu ty sítě nakreslit, jako jsme to dělali u krychle. Prooooosííííím, já si to udělám doma jako úkol.“ Když tak hezky prosil, proč ne. Dobrovolnosti při domácí příprava se meze nekladou. Dostal tedy požehnání, že tedy jako může a já v lehkém šoku líšila svůj zážitek, kde jsem mohla. Když jsem ho potkala odpoledne, pochválila jsem jeho aktivitu ještě před osmáky. „Stejně ten úkol neudělá.“ „Ale udělá, protože já už o tom vyprávěla třídní učitelce. A taky paní ředitelka už to ví.“ „Fakt?“ divil se. „Fakt!“

Ve středu hned ráno stál u ředitelny se sešitem. „Pančelko, stačí to takhle?“ Dostal pochvalu před paní ředitelkou. Zářil jako sluníčko a za odměnu mohl spolu se spolužačkou držet dozor místo mě. Víte, ve středu jsme měli Den naruby. Deváťáci posbírali hromady připravených pracovních listů a po skupinkách vyrazili do tříd 1. stupně. Za katedry.

A já po zvonění vyrazila do šestky. Šla jsem pozdě, protože jsem se vracela pro foťák. „Dobrý den, pančelko, omlouvám se že jdu pozdě.“ A pak jsem se omlouvala ještě jednou, protože jsem neměla sešit. Napsala jsem prověrku. Taky jsem pečlivě plnila zadané úkoly. Trošku jsem se bavila se spolužáky. Hádala se o způsobu řešení a nejasnosti zadání. A konzultovala hodnocení. Na konci hodiny se ozvalo: „Já už nikdy nechci učit! To je strašně těžký, oni se pořád baví.“ Myslím, že necháme touhle rolí projít i ostatní šesťáky, co nejdříve. Možná taky pochopí, jak malé povídání někdy strašně ruší.

A dnes? Šesťáci prostě pracovali. Objevovali a vyvozovali. Včerejšek na nich nechal evidentně stopu, tolik práce jsme už dávno neudělali.

A pak jsem přešla mezi své seminaristy informatické. Dumala jsem, proč si někteří tenhle předmět vybrali. „Když já myslel, že budeme dělat něco jiného.“ „A co?“ „No pracovat s programy a ne na internetu.“ Asi mi něco uniká. Prošli jsme mimo jiné Google Docs, Wordle, Toondoo, Glogster, Animoto, Sumo Paint, Photofunii. Rochnili jsme se v blozích a v  HTML.  „No ale to je fajn, že na tom může pak pracovat i z domova,“ oponovali někteří ostatní. „Pančelko, ona příští rok informatika nebude?“ Uklidnilo je, že alespoň kroužek by být mohl.

Když tak nad tím dumám, byl tenhle týden plný radostných zjištění. :)


    hodnotili 2 uživatelé

6 komentáře k příspěvku

  1. avatar

    Den naruby - tento nápad se mi moc líbí. Akorát si ho nějak neumím představit u nás ve školce, no uvidíme, možná se někdy odhodlám, vždycky jsem si myslela, že by pro to mohl být dobrý Apríl - 1.dubna.
    Moc hezký článek Hani (-:

  2. avatar

    Hele Míšo, vy máte školu v budově. Jedna skupinka našich deváťáků vyrazila i do školky a to je školka samostatný subjekt. Takže u vás to bude brnkačka :) A ad Apríl .. my to dáváme devítce jako dárek ke Dni dětí :)

  3. avatar

    Aha, no vidíš, to je skvělý nápad! Jsme v jedné budově se školou, sice jen 1.st. ale páťáci by to mohli zvládnout (-: Děkuji

  4. avatar

    Každý učitel ví, že když narazí na podobnou anomálii, měl by si ten den dobře zapamatovat. Zážitky z tohoto dne pak využije při obnově svých sil, když se nedaří.
    Přeju Ti, Hanko, abys takových chvilek měla v zásobě co největší množství. A díky, že tím doplňuješ ty naše.

  5. avatar

    Střihla jsem si / vám ke Dni naruby diskuzní téma - tady.

  6. avatar

    A zapomněla jsem ještě na jednu radost toho týdne. Pozorujeme na balkoně líhnutí hrdliček. Po dnešku už je tahle radost dvojitá :)

Přidejte komentář

Abyste mohli komentovat příspěvky, musíte být přihlášení.