Efekt červeného nosu

„Teda, ta si dneska musela něco dát,“ ozývalo se prý u stolů během stavění máje a skládání čarodějnické maturity. „Kdepak, to je zodpovědná matka. A taková je normálně. Takové my tu máme  ve škole profesionály,“ oponoval někdo další. „Fakt? To já bych si teda před tím něco dát musela, abych se takhle rozjela.“

„Hele, já tě nepoznávala,“ konstatovala i v mailu po akci spolučarodějnice. „Dodáš recept na ten tajný povzbudivý elixír?“

Tajný recept je asi jen jeden. Oplácat hlavu tužidlem, natupírovat vlasy, mocně je poprášit dětským pudrem, nasadit si nos. Ano, ten nos za to může. Jste někým jiným. Najednou si dovolíte být bytostí prostořekou. Přestáváte ostatní a hlavně sebe brát vážně. Říkáte, co vám slina na jazyk přinese. Konáte podle momentálního nápadu. A nikdo se na vás nezlobí, ani když při vychvalování kadeřnického salónu mocně zaprášíte hlavou a okořeníte tak stolujícím těžce získané grilované masíčko.

Proč si asi klauni nasazují místo nosu červenou kouli? Mají to moooc dobře promyšlené. A občas by to neškodilo nám všem udělat ze sebe blázny, uvolnit přetlak a napětí a přestat přemýšlet nad tím, co tomu řeknou  kolemjdoucí  potencionální rodiče dětí školou povinných.  Svět je tak alespoň na chvíli jednodušší.

PS: Stačí i pouhé dvě hodinky. Mám to vyzkoušeno. 🙂
PS2: Přemýšlím, jestli si červený nos nepořídit jako trvalou pracovní výstroj. Tenhle s bradavicí je na běžné nošení strašně nepraktický. 🙂