„Vezměte si jen něco na psaní,“ oznámila jsem osmákům. Čapli penály. „Jdeme do interaktivky?“ „Aha nejdeme.“ Sešli jsme ze schodů a zamířili do tělocvičny. „A co tady jako budeme dělat?“ „V první řadě si sedněte a v druhé řadě jděte jeden hlídkovat na roh, někam se nám zaběhly holky.“ A tak se kluci usadili a jeden šel dělat semafor. Když se holky našly, mohli jsme konečně zahájit hodinu.
„Zkuste si vybrat z té hromady věcí a pomocí vašich těl vytyčte dvě, co nejpřesnější, kružnice.“ Rozhlédli se po tělocvičně, okoukli hromadu dřevěných tyčí a gymnastických obručí. Pak prozkoumali podlahu. „A lajnování tělocvičny pro tuto chvíli vynechte,“ rychle dodávám, protože v tu chvíli některým evidentně blesklo hlavou, že by se čáry na podlaze taky daly využít.
Jedna skupina se zkouší propojovat obručemi. Druhá objevila na hromadě švihadla a tak se je snaží stočit do kružnice. Moc to nejde. Když už se kružnice tváří trochu kružnicově, odebírám všechny pomůcky a pro celou třídu nechávám jen jedno švihadlo. „Tak a teď ten samý úkol, ale použít můžete jen tohle.“ Zkouší ho natahovat a tvrdí, že je to průměr. Zkouší smlouvat, že chtějí ještě jedno, aby udělali kříž. Pak jednomu z nich v hlavě zachrastí a cinkne. „Poloměr! Pojďte to tady někdo chytit.“ A zatímco Někdo drží, Jeden obchází kolem dokola a ukazuje, kam si má kdo stoupnout.“ BEZVA, přišli na to.
Když už je z nás taková pěkná kružnice, pouštíme se do aktivity „Kruh důvěry“. Parkety kloužou, ruce povolují. Jedna, dvě, tři, čtyři, pět a zase zpátky. Ještě jednou opačně. A ještě jednou s plynulým přechodem. Zvládli jsme, přežili jsme.
Nastává čas pro tužky, papíry, hlavy, obruče a tyče. Rozdělení do skupin neproběhlo hladce, příště budou mít po žížalkách a budou se rozlosovávat (aneb nezapomenout na losovací kartičky). Na podlaze tělocvičny modelují různé vzájemné polohy dvou kružnic a kružnice a přímky. Zakreslují. Hledají. „Je tohle stejné, jako tohle?“ A taky blbnou. Obruče hezky lítají. Obruče se hezky koulí. Co hokej s obručí a tyčí? Koulím očima. Zesiluju hlasivky. Několikrát. Pořád ti samí. ACH JO.
Kontrolujeme a doplňujeme možná řešení. Opakujeme, že přímka je nekonečná. Hledáme společné body.
A závěr? Ještě pořád jsou tu obruče, co se rády hýbají. A tak končíme hodinu závodem pohyblivých kružnic. Nerozhodně – 1 : 1. 🙂
V pátek utřídíme, zapíšeme, pojmenujeme, matematicky vyjádříme. A pak si třeba rozkrájíme dort. To víte – sečny. 🙂
Alena Černá
22. 3. 2010 at 17.34Jááááá chci zpátky do osmé třííííídy! Tedy k Vám do osmé třídy.
Ach jo, marně vzpomínám, kdy někoho napadlo učit nás něco hrou…
Mgr. Hana Dědková
10. 12. 2010 at 23.18Dobrý den Hanko, tak jsem se nechala inspirovat vaším článkem a zkusila jsem před začátkem výuky o kružnici a kruhu v osmičce jiné prostředí než třídu. A protože mám dvě třídy, tak jedna (prospěchově slabší) vymyslela, pracovala a zlobila a druhá (prospěchově silnější) zlobila, nevěděla, nemyslela a s nápovědou nakonec řekla, co jsem chtěla slyšet. Ale i tak jsem si byla ráda, za váš nápad, a budu s nimi zkoušet dál, aby více přemýšleli, než se učili nazpaměť. Ale bude to boj 🙂 Díky za nápady a těším se na další. 🙂 Hanka D.