Kapitola druhá

Vojtíšek si strčil slupku od kaštanu do kapsy. Přišel domů a ukázal ji mamince. Maminka se usmála a zeptala se: „Na co to máš?“ „Podívám se, jestli je tam kaštan.“

Druhá kapitola obsahuje méně slov než ta první. ale zase je napsaná přes dvě stránky. Tiskací písmena byla nahrazena psacími a tím pádem jsou jasné mezery mezi slovy. Tentokrát autor obsah probíral se mnou. Říkal, co chce psát, a hledali jsme vhodná slova, aby mu nechybělo nějaké to písmenko, protože všechna napsat ještě neumí. Pak se ptal po i/y, aby byla správně. Mezery občas odhadl, občas se zeptal včas a občas pozdě. Pak nastoupila chvilka vztekání a kolega zmizík.
„Zatracená pravá ruka,“ vztekal se. „Píše si, co chce a strašně škrabe.“

Vím, že jsem neuhlídala všechno. Ale byl to celkem nadšený trénink psaní během jarních prázdnin.

IMG_1466