Před měsícem byl rozklepaný a nejistý a trochu vypadal, že se rozbrečí. Dneska je ostřílený prvňák, kterého hned tak něco nepřekvapí.
Když jsme si vyjasnili, že po příchodu domů je třeba napsat úkoly, protože večer se nám už ani jednomu nebude chtít, zvládá už některé úkoly i sám bez dohledu. Byl to pravda trošku boj, zvlášť když pozoroval kamaráda na sousední zahradě a NUTNĚ za ním potřeboval jít. „Ale mamiiiiii … „. Mami se nedala.
Když jsme si vyjasnili, že na tělocvik se hlásit nemusí, protože ač tam chodit nechce, chodit tam bude, stal se jeho oblíbeným předmětem. Začali totiž pozvolna – procházkou na dětské hřiště, pak fotbalem či soutěžemi v tělocvičně.
Na čtvrtek se těší, protože paní učitelka přinese do třídy iPady. A taky mají výtvarku.
Ve škole chodí kolem otevřených dveří ředitelny do jídelny (hodně mu tam chutná). Vždycky se na mě zazubí, zamává a pokračuje v cestě. Je rád, že tam jsem, ale nemá potřebu za mnou chodit.
Doma bojujeme s těžkou rukou a uvolňovacími cviky, vysvětlujeme si, že je třeba se trefovat do řádků.
Denně procházíme pracovní sešity, úkolníček i žákovský notýsek. Radost máme z každého nového motýlka.
Máme za sebou prvních pár dnů domácí školy během nemoci. Týdenní plány paní učitelky visící na školním webu jsou hodně fajn.
Zvládli jsme vyrobit jeho písmenko a zapojili jsme se do soutěže vyhlášené paní učitelkou. Vyhrají všichni (to tedy ještě neví), ale podstatné je hlavně to, že se zapojili i rodiče.
Už teď se těší na 20. října, kdy se na něj do školy přijde podívat tatínek a sestřička. Čeká nás sobotní vyučování a den otevřených dveří.
Užívá si školní družinu a hledá Tajemství stromů. (nebo též ve WIKI)
Ve čtvrtek vyrazili na půl dopoledne do lesa. Ať žije lesní pedagogika a paní učitelka.
Máme za sebou první měsíc a taky zklamaný výraz nemocného, když se dozvěděl, že s horečkou do školy nemůže … „nooooo, ale je tam chciiiii“. Kéž mu to dlouho vydrží. 🙂
