PřihlásitDnes jsem v půl osmé ráno opustila teplo ředitelny, nazula jsem boty a proběhla jseme se do nedalého obchodu. Odcházela jsem spokojená s jediným koupeným kouskem.
„To je pro nás?“ ptali se sedmáci jdoucí ze šatny. „Může být,“ odpověděla jsem a přihodila jsem balíček na krabici se zlomkovnicí. Pobrala jsemi další pomůcky a hurá do sedmičky.
Tak, než zapíšu do třídnice, vy přijdete sem a navrhnete mi, jak spravedlivě podělit všechny osoby právě přítomné ve třídě. „I paní asistentku a vás?“ Vzhledem k tomu, že i nás dvě lze považovat za osoby, došli sedmáci k závěru, že tedy budou dělat dvanáct dílků. „A to si vážně můžeme vzít?“ „Můžete, ale až dokončíme práci.“
Rozdali jsme papíry v sedmi barvách, sestrojili sedm kružnic a pak jsme postupně kruhy dělili. Hádali se o volbu aktuální barvy, ale jinak práce odsejpala. Na poloviny, na čtvrtiny a teď na pět dílů. Ale jak? Zopakovali jsme práci s úhloměrem. Potrénovali jsme stříhání. Nikdo se zbytečně nebavil a pět minut před koncem hodiny dělali značky a ukládali nastříhané osobní zlomkovnice do obálky.
A kdo uklidil pracovní stůl, přišel si pro svůj díl. Mléčný a oříškový. Pro každého tři kostičky. 
Někdy je třeba udělat něco jinak a nečekaně.
PS: Ten oříšek, co vypadl při rozlamování, jsem snědla já. Ale jinak bylo dělení opravdu spravedlivé.
01.11.2011 v 20.41
Hanko, moc se mi líbí na Tvých příspěvcích: žádné omáčky, žádné okolky - popsat situaci a vy si s tím poraďte. Já si tedy utřu slinu a zavzpomínám na hrátky se zlomkovnicemi. Jó, to byly časy...
01.11.2011 v 21.13
Já jsem zvědavá, kdy začneme ty kousky papíru hledat :)Měla bych dodat, že ve skříni v kabinetu matematiky máme originální a téměř netknuté kdysi dodávané plastové zlomkovnice (no se to teda jmenuje Racionální čísla) včetně demonstrační soustavy, ale v rámci tréninku a opakování a rozvoje jemné motoriky jsem volila tuhle formu .. mám pocit, že se zase dlouho do sedmičky nepodívám, tak alespoň jednou trochu jinak :)