Hledám kočkovitou šelmu, Zn. Rychle

Když jsem před lety učila matiku také ve čtvrté a páté třídě, pochopila jsem naplno, proč jsem zvolila stupeň druhý. Nekonečné sčítání a odčítání, násobení a dělení s pouze se měnícím číselným oborem ve mně vzbuzovalo pocity šílenství. (Samozřejmě, že jsme se zabývali i geometrií .. přesto ve mně zůstalo, že se jen motáme na spirále početních operací.)

Po letech jsem se k turbomyším z prvního stupně (lítají, piští a je jich všude plno) dostala přes informatiku. WAAAAUUUU! Vím, že to časem půjde. Vím, že se postupně dopracujeme k nějakému řádu. Doufám, že zaktivujeme uši a postupně budou víc a víc vnímat, co jim říkám. Ale teď …

Hluboce se skláním před všemi kolegyněmi z národky, které mají tu trpělivost, že desetkrát vysvětlují jednu stejnou věc stále jednomu stejnému dítěti, že dokáží tyhle turbomyši naučit číst, psát a počítat. Divím se, že ještě fungují. 🙂

Jsem člověk, který potřebuje před sebou cestu a pořád jde dál a dál a dál a někdy mám pocit, že to směřování není tak rychlé, jak bych chtěla. Potřebuju ve vhodnou chvíli změnit téma. Když jsem kdysi volila, zvolila jsem si dobře.

A na turbomyši snad seženu nějakou kočku. 🙂